Někdy se bez cukru můžeme obejít a naučit se pít kávu v hořké podobě nemusí být problém, ale někdy si člověk přece jen rád trochu zamlsá a vychutná si sladkou chuť. A právě to stévie umožňuje.
Tato rostlinka, zvaná také sladká tráva nebo medové lístky, je bíle kvetoucí tropická rostlina milující světlo. V poslední době nachází využití jako léčivka i přírodní sladidlo. Při slazení ve větším množství může mít trochu lékořicový nádech. Ale výhodou tohoto slazení je velmi nízký přísun kalorií. Rovněž při slazení stévií si nezaložíte na problémy se zubním kazem. Nemusíte si dělat ani starosti se slazením, pokud patříte do skupiny diabetiků.
Pokud najdete na potravinách označení E 960, jde právě o extrakt ze stévie, který byl schválený podle norem Evropské unie jako přídavná látka do potravin.
Rostlina dorůstá do výšky 50 až 100 cm, takže se vám vejde za okno. Potřebuje totiž hodně světla. Má drobnější zelené lístky. Původně je to jednoletá rostlina, ale díky určitým pěstitelským postupům ji lze zařadit i mezi víceleté rostliny.
Stévii už pro své vlastnosti využívaly divoké kmeny v Brazílii a Paraguay. Používali ji nejen na slazení, ale i proti pálení žáhy nebo na osvěžení dechu. Už ve třicátých letech minulého století se francouzským vědcům povedlo izolovat glykosidy, které dávají rostlině sladkou chuť. Izolované složky jsou 250 – 300krát sladší než sacharóza. Látka je stálá i za tepla, nemění pH a nekvasí. V Japonsku už se tato rostlina využívá jako průmyslové přírodní sladilo. V Americe se rostlina běžně prodává, ale chybí vědecké studie, které by uspíšily její masové používání. Stále se kolem stévie šíří nepodložené informace o škodlivosti, což je pochopitelné, protože ohrožuje světovou výrobu rafinovaného cukru a umělých sladidel. Studie WHO tuto látku bez problémů jako potravinový doplněk doporučila.